Rozhovor VI.
INTERVIEW
K.: Poslední rozhovor byl veden ve znamení krize společnosti a v náznaku jste se zmínil o východisku – jak si představujete Vaší účast?
V.: Předkládáte stále konkrétnější otázky, jsem tomu rád, protože mohu vyslovit hlubší myšlenky – má účast, a neříkám to rád, je dlouhou sérií nezdarů, omylů, přeceňování a podceňování sebe, je to cesta velikého utrpení, kdy jsem nepokročil do hloubky – všechno už tady bylo a jak se objevilo, tak zmizelo v nenávratnu.
K.: Nemáte radostnou bilanci svého snažení, i když jsou Vaše sny přitažlivé. Tak proč to nevzdáte a neukončíte tak Vaše trápení?
V.: Vzdát to je nemožné. Vy přeci víte, že to mám hluboko v srdci, v krvi a v kostech. Vzdát se krásných myšlenek by znamenalo přiznat porážku a zradit sám sebe.
K.: Sám ale pořád říkáte, že všechno tady v nejrůznějších modifikacích již bylo. Tak co ještě chcete vytvářet, abyste nakonec neopakoval sám sebe?
V.: Všechno jednou končí a vše znova a znova začíná, oproštěno od minulých omylů. Právě toto nepřetržité opakování vede k sebeočišťování a zjednodušování původních cílů – jsou to bolestné zkušenosti, které vytváří pevné základy nového lidství. Samotná cesta to je bloudění v hustém lese a při životě vás drží představa, že jednou se objeví krásná zelená louka plná vonících květin, pokud já jí nenajdu, nalezne jí ten, kdo půjde pokoře v mých stopách.
K.: Zmínil jste přírodu, co pro Vás znamená?
V.: Příroda a Země vůbec je pro mě nevyčerpatelným zdrojem zkušeností, chápu jí jako přítele, kde vše začíná a končí. Dnes se chápe příroda jako levná kořist, kterou je možné dle libosti porcovat, využívat a zneužívat jak jen to jde až za mez únosnosti. Ale stačí sebemenší záchvěv Země a vše je v troskách. Lidé znají přírodu už jen jako turisté, nežijí v ní a ani s ní.
K.: Trochu pesimistický názor a opět se ptám, co by se mělo udělat, aby se lidé do přírody vrátili, vážili si jí a žili s ní v sounáležitosti?
V.: Tak předně peníze by neměly hrát rozhodující roli s jediným cílem zbohatnout podle zásady: Kdo má peníze, zmůže všechno, kdo má pravdu, nezmůže nic. Čekáte asi nějaký zázračný recept – je to daleko prostší, nekupovat nic ,co nepotřebujete. Jen tak lze vzít vítr z plachet bohatým, kteří chtějí ještě více zbohatnout. Ten pocit nepotřebnosti nepotřebných věcí by měl být zakódován už v dětství podle jednoduché zásady být a nemít. Přál bych si, aby mé umění bylo požehnáním jinak, ať upadne v zapomnění.
K.: Nevím co Vám mám na to říct, je to velkolepé a přitom prosté a zároveň téměř neuskutečnitelné.
V.: I když se Vám to zdá nemožné žít to plným životem, je to jediná cesta ke kvalitám života, tím se automaticky přirozenou cestou oddělí třída bohatství a moci, která nebude mít podmínky pro svou existenci. Stejně tak se vyloučí ze společnosti chudých, protože obě třídy jsou chudé duchem. Kvalita znamená cestu moudrosti, moudrosti vidění, moudrosti souzení a odsuzování, moudrost získaná životními zkušenostmi a prací pro své bližní v sounáležitosti s přírodou.
K.: Je na čase abychom tento plodný rozhovor ukončili a zároveň se těším, že budeme pokračovat ve stejném tónu.
V.: Také jsem rád, mám však obavy, že pro hlubší myšlenky nejsem dostatečně moudrý.