Rozhovor VII.
INTERVIEW
K.: Zvědavost mi nedá, abych se Vás nezeptala, kam až lze dojít Vaši cestou, když všechny dosavadní a obdobné ideály ztroskotaly asi proto, že nebyl brán v úvahu skutečný život a reálná možnost člověka i přírody?
V.: Máte pravdu, na realitě ztroskotávají všechny ideály – pokud nevychází ze života a nesměřují k většímu zduchovění života – jako stromek je třeba neustále ořezávat, zbavovat ho planých větví a štěpit novými, životnějšími štěpy. Tak i společnost se musí zbavovat planých činů a naroubovávat zdravými myšlenkami, které plodí jistotu, čistotu a pevnost – základ moudrosti, na jejímž základě lze stavět další stupeň kvality jednoho každého, celé společnosti v součinnosti s přírodou.
K.: Stále hovoříte příliš obecně, Vaše knížecí rady nemohou pohnout touto společností a vůbec už ne vytvořit základy pro společnost nového života.
V.: Vaše otázky jsou přímočaré jako by šlo o něco bezvýznamného, ale tady půjde o to vzdát se všeho dosavadního lidského a roubovat do sebe s pokorou zásady nového života – to jsou základní a zásadní podmínky, za kterých lze dojít k vytyčenému cíli – tak jako strom či květina potřebují podmínky pro růst a vývoj, tak jeden každý si musí tyto podmínky pro přijetí nového vytvořit. To vše na principu povinnosti a práva:obojí je rovnomocné – nelze se dožadovat práv a zcela pomíjet povinnosti, tak jak je tomu dnes ve vztazích mezi lidmi a ve vztahu k přírodě, od které se jen bere a nic nevrací.
K.: Začínám chápat Vaše záměry. Nelze uskutečňovat hluboké cíle administrativně – je třeba účast celého člověka a v žádném případě nedopustit, aby se tak dělo na úkor bližní nebo dokonce i přírody.
V.: Tato základní jistota vytváří přirozené podmínky pro vznik nových cílů, vlastností a forem, což v lidské populaci dneška přeplněného chaosem nelze ani vyslovit natož pak uskutečňovat.
K.: Jaký má smysl všechno to násilí, kde asi není místo pro prostou radost ze života jak je tomu dnes?
V.: Máte pravdu, dnešní člověk potřebuje dobré bydlo, bohatství, moc a postavení ve společnosti. Rozdíl je pak už jen ve větším nebo menším bohatství a moci - to jsou neměnné hranice – člověk je spokojen, ale nešťasten – uvědomuje si ten kruh, který svírá a marnost úsilí překročit ten práh – uvědomuje si v lepším případě, že jako člověk nemůže dosáhnout hloubky a tudíž ani hlubšího štěstí a radosti.
K.: To, co říkáte jsou pouhé spekulace i když směr je správný, neříkáte nic o jednotlivých krocích, konkrétních překážkách, mostech a stezkách kterými lze bezpečně dojít k vytouženým cílům.
V.: Cesta a jednotné kroky volí každý sám podle své letory a každý je také za své činy odpovědný podle zásady: neubližuj nikomu, aby nebylo ubližováno tobě.
K.: Dnešní rozhovor byl plný zvratů, ale objevilo se i světlo reálné naděje.
V.: Ano, bez naděje, víry, bez zaujetí a nezlomnosti nelze překročit mez starého světa. Díky za Vaše hluboké otázky, umožnily mi vyslovit hluboké myšlenky, které dovolí vidět nové obzory.
K.: Já děkuji za totéž a těším se na Vaše další představy o novém životě.