Rozhovor VIII.
INTERVIEW
K.: V minulém rohovoru jste mluvil dost všeobecně - ptám se přímo - co děláte Vy konkrétně pro uskutečňování svých myšlenek či ideálů?
V.: Dříve než odpovím, dovolte v krátkosti trochu historie - každá civilizace, každá epocha měla své ideály, koncepce, které se nikdy nenaplnily, protože nebyly uskutečnitelné v praktickém životě, jejich realizace by znamenala konec těch, kteří je prosazovali tím způsobem, aby pohádky zůstali pohádkami, ostatně pohádky mají rádi i dnes a neradi se těchto iluzí zbavují, leda dalším klamem nebo sebeklamem - jak kdosi řekl trefně - krávám stačí když se chlévy natřou na zeleno a mají dojem, že jsou na pastvě - má cesta je východiskem pro kvalitní život ve všech stupních.
K.: Stále se nedostáváme ke kořenu myšlenky - zatím to jsou pouze knižecí rady, přála bych si znát Vaše konkrétní kroky.
V.: Nejprve se obracím sám na sebe, nesmlouvavě odstraňuji vše zbytečné - návyky, zažité iluze, dávno vyhořelé ideály, zbavuji se toho všeho jako sadař ořezávající vlky - neplodné větvičky, tímto hlubším záběrem do mého života přirozenou cestou objevuji, co je dobré a co špatné. Do toho blahodárného vyprázdněného nitra dosazuji nové myšlenky - otevřenost k sobě a bližním, opravdovost svého počínání a žít tak v úctě k sobě, k nejbližším a k přírodě - pro někoho je to anachronizmus, pro jiného neekonomické a tudíž zbytečné nebo dokonce luxus - jedinný luxus, který si dopřávají dobří lidé - někde se musí začít, nejtěžší je odlepit se od země. Vidíme to u ptáků, kdy nejtěžší je vzlet a přistání, vlastní let to je vznášení větrem, každý začátek je kostrbatý, hrbol vyhladí bolestivá ale i radostná zkušenost, která je základní mírou hodnot, vlastní činnost je opakování téhož úkonu s vzestupnou tendencí, umocněnou vytrvalostí a houževnatostí - časem přinesou své ovoce v podobě čistoty těla, ducha a existence, tak jako diamant je zhmotněním řádu, tak jako borovice rostoucí ve skalách ošlehaná větry, nepohodou se zbavují zbytečných větví, aby posílila své kořeny a přežila.
K.: Těší mě Váš přístup - otevřený přístup. Ano vše co začíná není dokonalé, důležitá je myšlenka a první krok jako první vzlet ptáka - je velmi těžký a on ví že to musí udělat a udělá to.
V.: Jsem rád, že si rozumíme, není to nic nemožného, každý kdo touží po kvalitě života ať začne dnes nebo zítra. Nikdy není pozdě. Každý svým vlastním přístupem s jediným cílem, nový život pro všechno a všechny. Poznáváním víc vidíme, víc chápeme, je to jako stoupání na horu, kdy se nám každým stupněm zvětšují obzory - člověk víc vidí, může se lépe bránit - stává se tak přirozenou cestou a vlastní vůlí moudrým a moudřejším - to je téma příštího devátého rozhovoru.