Rozhovor I.
INTERVIEW
K.: Zajímá mě, jaké jsou Vaše cíle a kam směřuje Vaše tvorba?
V.: Jednoduchá a zároveň složitá otázka – jedním z cílů je překonat dominantní roli médií a ukázat divákovi nová reálná východiska pro každodenní život. Prostě něco, čemu lze bez předpojatostí věřit a na co se lze napojit – obraz by tak měl být utěšitelem v našich strastech a účastníkem našich radostí. To by mělo celkově směřovat ke zkvalitnění života.
K.: Vaše cíle jsou sice ambiciózní, ale mám obavy, že jsou v dnešní hektické době nereálné.
V.: Souhlasím s Vámi, pokud myslíte současnou generaci, která je převážně konzumní a této priority se nehodlá vzdát, protože nezná a ani nechce znát jinou alternativu.
K.: Ale to mluvíte o jiné oblasti, ptala jsem se na Vaše záměry umělce nikoliv společenské.
V.: Já přeci odpovídám na Vaše otázky, pouze je posunuji o další dimenzi, která úzce souvisí s mou tvorbou – malba to není jen obraz, ten je výslednicí všech aspektů – je to především veliké úsilí, zahrnující mnoho hledisek od vědy přes filosofii až po praktickou životní zkušenost a to si myslím, že dílo obohacuje a kultivuje.
K.: Mluvíte příliš všeobecně. Vaše díla neodpovídají tomu co říkáte, vidím v tom určitý rozpor a nemalý.
V.: Máte pravdu, žiju mnoha rozpory, mé snažení je plné omylů a musím přiznat, že výsledný efekt neodpovídá mým snahám.
K.: Chcete tím říci a vlastně to i přiznáváte, že Vaše dosavadní tvorba je neúspěšná?
V.: To ano, ale mě nejde o úspěch, který máte na mysli, chci přiblížit člověku nové pohledy a chápání přírody a života v jejich přirozenosti, vyloučit zcela tradiční metafory, které jsou buď vyhaslé nebo zprofanované. Jen zkušenost a z ní vyvozované závěry mohou být základem pro dílo, kde obsah a forma budou jeden harmonický celek.
K.: Zase musím oponovat, že to přece není úkol jedné generace – tento směr zasahuje širokou oblast kultury, oblast plnou nezodpovězených otázek, které zůstávají nezodpovězeny po mnoho let.
V.: Máte opět pravdu, mé dílo je plné rozporů této doby, kdy forma se stala obsahem, kdy je vše možné vytvořit, nahradit a zničit, toto opojení technologií a následně i ekonomií vede k přirozenému vyloučení etiky a mravnosti, jsou víc na překážku než k užitku, jsou prostě dnes anachronismem bránicím rozvoji.
K.: Mluvil jste o řádu, ale ten je mírně řečeno totalitou. Byzantská kultura je toho dokladem.
V.: Byzantský sloh byl ryze duchovní záležitostí, je to obdoba dnešní kultury, která je čistě hmotnou a konzumní.
K.: Co myslíte hloubkou života?
V.: Mé úsilí směřuje k přínosu nového umění pro celou společnost ve všech směrech života, jednoduše řečeno, aby člověk víc a hlouběji chápal a moudře rozhodoval o sounáležitostech, ano je tu řeč o etice a mravnosti, obojí je velice potřebné právě dnes – jejich absenci pociťuje téměř každý.
K.: Je to nelehký úkol. Jak toho chcete dosahovat dnes, kdy společnost nabízí tolik lákadel? V době, kdy je všechno snadné a bez námahy dosažitelné?
V.: Má cesta vychází ze zkušeností běžného života, nepodléhám žádným jepičím trendům, začínám znova a znova od začátku, protože mám stále před sebou svůj sen z dětství, kdy bylo vše čisté – svým životem chci dokázat, že se tak dá žít – stačí k tomu čistá touha, radost z poznání a radovat se z radostí bližních, ano stačí jen opravdovost a vroucnost
K.: Díky za plodný a zajímavý rozhovor, který mne v mnohém ovlivnil. Vidím, že umění není jen o malování, ale i o kultivací ducha. Přála bych si, abychom v rozhovoru pokračovali, protože je obrovským přínosem nejen pro mne, ale doufám, že i pro jeho čtenáře.
V.: I já Vám děkuji a rád příjmu Vaši nabídku.